Žijeme v informační společnosti. Schopnost pracovat s informacemi, interpretovat jejich význam v kontextu dalších faktů a zpracovávat je tak, abychom získali nějakou přidanou hodnotu je právě to, co člověka z roku 2019 odlišuje od jeho předchůdce z minulých staletí. Z textu se stal hypertext. Realita je rozšiřována. Za jediný den na nás útočí více informací, než jsme schopni zkonzumovat za celý život.
A přesto, nebo možná právě proto, lidé podvědomě hledají mýty, které by skutečnost orámovaly, ukotvily. Nemám tím samozřejmě na mysli třeba starořecké báje a pověsti (byť v konečném důsledku vlastně ano, alespoň některé jejich dosud živé fragmenty), ale koncept mýtu a mytologie, se kterým přišel v polovině minulého století sémiotik Roland Barthes. Text na odkaze výše nemusí být snadno pochopitelný, zejména lidem, kteří se doposud problematikou nezabývali, takže se ho pokusím stručně shrnout:
Nové a staré mýty
Mýtus není nutně jen ahistorickým vyprávěním o události, která má vysvětlit nějaký ve své době nevysvětlitelný fenomén. Jako třeba původ ohně z notoricky známého mýtu o Prométheovi nebo mýtus o praotci Čechovi. Oba dva uvedené mýty jsou ovšem v českém kulturním prostředí stále aktuální. A to přesto, že jen málokdo tuší, co že vlastně je ono „strdí“, kterým má česká kotlina podle pověsti oplývat. Když už jsem na to narazil, jde o medové plástve. Ale zpátky k tématu.
Mýtus o praotci Čechovi dodává našinci určitou jasně definovanou identitu, která byla stěžejní zejména v některých obdobích minulosti, třeba během národního obrození. A z malé jinak bezvýznamné vyhaslé sopky jménem Říp dělá národní symbol, který snadno poznáme. Stejně tak snadno dešifrujeme celou řadu narážek v mýtu zmíněných. Odvozujeme od něj i název země a národa. Pokud by tento mýtus vymizel, tedy přestal být mýtem, přestala by celá řada věcí dávat smysl.
Barthesův mýtus v kostce:
Mýtus je tedy sebe-vysvětlující a sebe-ukotvující promluva (a nemusí jít nutně o text, může se jednat třeba o fotografii nebo jiný obraz), která dodává významový rámec. Je sociokulturně podmíněný – japonská společnost má jiné ustanovující mýty než česká. A třeba filmoví fandové, sportovní nadšenci nebo kryptokomunita mají mýty vlastní, nazvěme je třeba mýty kulturní, které nejsou nezbytně nutně spjaty s jejich národností a geografickou lokalitou. Právě naopak, díky globalizaci jsou obvykle sdíleny lidmi stejných zájmů po celém světě.
Stručnou analýzu využití moderního mýtu bitcoinového Lamborghini naleznete v tomto česky psaném článku. Vysvětluje, proč právě rychlé auto, a analyzuje jedno konkrétní využití asi nejznámějším faucetem FreeBitcoin. Skutečnost, že Bitcoin Lambo je mýtus, samozřejmě neříká, že to není pravda. Naopak, kdyby mýty nenesly alespoň fragment pravdivosti, nemohly by se stát mýtem. O tom, jak se může někdo se znalostí mýtů existujících pokusit vytvořit mýtus umělý a kontrolovaný, se pak dočtete v pasáži našeho článku o Libře, která se věnuje výběru jména a loga této kryptoměny.
První nakupování na internetu. A nejen na něm.
První nákup na internetu proběhl dlouho předtím, než Internet jak ho známe dnes (a s velkým počátečním písmenem) vůbec vznikl. Kdybych se vás zeptal na letopočet, vsadím se, že byste se netrefili. Bylo to buďto v roce 1971, nebo o rok později. Přesné datum bohužel upadlo v zapomnění, asi i proto, že šlo o obchod s marihuanou. Studenti dvou prestižních amerických univerzit, Massachusettského technologického institutu a Stanfordovy univerzity, tehdy k domluvení celé transakce využili Arpanet, pradědečka dnešní celosvětové sítě.
World Wide Web, tedy „náš“ internet, přišel na svět zhruba o dvě dekády později a na první obchodní aktivity si musel počkat až do roku 1994. O prvenství se přou doposud existující stránka NetMarket.com, na které bylo zakoupeno album Stinga, a PizzaNet, provozovaný známou sítí restaurací Pizza Hut. Ano, pizza. Asociuje vám to s nějakou známou událostí?
Bitcoin Pizza Day, 22. květen, je podle mého názoru nejotravnější datum spojené s Bitcoinem. Na všech možných i nemožných stránkách vychází prakticky totožné články, které navíc vyšly už v minulých letech. A téměř všechny vypočítávají, kolik by pizza stála ten který rok. Taková křečovitá oslava bez špetky invence. Přesto jde o událost k zamyšlení, i když tenhle mýtus, na rozdíl od Bitcoin Lamba, se možná i vinou těchto nudných článků nechytil.
Proč právě pizza?
Těžko říct, zda byla první pizza nebo hudební album, ale je jasné, proč celá řada lidí favorizuje pizzu. Přání je otcem myšlenky. Internet jakožto nové, kompletně digitální a svobodné médium sliboval revoluci. A v devadesátých let se na něm pohybovala celá řada technooptimistů, z jejichž řad později pravděpodobně povstal také Satoshi Nakamoto. Vše nasvědčuje tomu, že se inspiroval, nebo dokonce podílel na aktivitách neformálního hnutí Cypherpunks. Ale to je jiný příběh.
Jednou z hlavních předností internetu byla a je rychlost, v online světě je všechno prakticky instantní a počítače zpracovávají příkazy rychleji, než dokáže člověk byť jen sledovat. Demonstrovat tuhle devízu právě na objednávce jídla ve smyslu „teď mám hlad a za hodinku je tu kurýr s pizzou“ bylo v té době perfektní. Existovaly samozřejmě alternativy, třeba telefonické objednávky rozvozu, ale jednoduché vyplnění online formuláře bylo i v roce 1994 pohodlnější a rychlejší. Objednávající třeba rovnou viděl, jaká je nabídka, a mohl si v klidu rozmyslet, co si dá, zatímco po telefonu by si nejprve musel nechat menu přečíst.
Pizza jako symbol
Člověk, který kupoval hudební album, ho pravděpodobně obdržel za pár dní podobně, jako kdyby objednal telefonicky. A jen o něco málo později, než kdyby objednal třeba korespondenčním lístkem z nějakého katalogu zásilkových firem, které byly v té době populární. Taková objednávka by se těžko mohla stát symbolem nového dynamického média a základním stavebním kamenem nového mýtu digitální komunity. Nepřinesla by totiž žádnou významnou přidanou hodnotu, nic, na co lze snadno poukázat.
Jsem si každopádně jistý, že Laszlo Hanyecz jakožto programátor pracující pro eshopy o prvním online nákupu pizzy na internetu dobře věděl, nebo o něm alespoň slyšel. Jeho poptávka pizzy placené Bitcoinem tak přímo navazuje na historickou objednávku na PizzaNetu. Skutečnost, že našel kupce, a že se informace o celé transakci dostala do světa, vytvoření nového mýtu jen nahrává. Nebo spíše jeho dotvoření, základ byl položen už šestnáct let předtím. Leč nestalo se, událost bere málokdo vážně.
Mýtus materiální
Oba dva úspěšné nákupy pizzy mohly společně uzavřít mýtus digitální revoluce. Online světa, který slouží světu fyzickému. Čistě virtuální prostředí s čistě virtuálními penězi, jejichž hodnotu udává důvěra jejich uživatelů namísto nějaké autority, které dohromady umožňují člověku uspokojovat prakticky všechny myslitelné potřeby. Internet jakožto svobodný peer to peer prostor a Bitcoin jakožto univerzální peer to peer platidlo takového prostoru. Kolik takových článků ale na internetu reálně najdete?
Namísto toho se objevil již zmíněný mýtus bitcoinového Lamba, tedy jakýsi materiální mýtus. Ten nahrazuje svobodu a zodpovědnost bohatstvím. Bitcoin v něm nepřináší možnosti, které současné uspořádání společnosti jednotlivci odjímá, ale možnost snadno zbohatnout. I proto drtivá většina článků zmiňuje, že šlo o nejdražší pizzu na světě a vytahuje cifry se spoustou nul. Budiž, takový mýtus si kryptokomunita zvolila sama. A ten pak samozřejmě nutně ovlivňuje dění v ní.
Materiální mýtus rychlého a snadného zbohatnutí pohání jednak podvodné projekty, jednak „investory“ do nich. Mýtus svobody by pochopitelně akcentoval důležitost privátních klíčů, soukromí na internetu, šifrování a osobní zodpovědnosti. Tedy hodnoty, které můžeme označit jako konzervativní, přestože některé koncepty jsou do značné míry futuristické. Mýtus Lamba naopak vyzdvihuje riziko, hledání investičních příležitostí, a často až predátorské chování. Rychlá auta ostatně evokují nebezpečná zvířata a dravce.
Bitcoin a drogy
Možná vám to přijde zvláštní, ale onen neexistující mýtus pizzy je možná někde přeci jen platný. A to paradoxně na darkwebových tržištích, kde se obchoduje s drogami, zbraněmi a dalším nelegálním zbožím a službami. Tady se digitální revoluce skutečně odehrála, a přestože se různé státní autority a nadnárodní organizace, často včetně drogových kartelů samotných, snaží uvedené stránky zlikvidovat, daří se jim i jejich uživatelům.
Obchod s drogami je totiž špinavý a krvavý byznys, který staví na tom, že jednotlivé kartely jsou v postavení monopsonu, a to jak ve vztahu k dodavatelům (farmářům koky nebo opia), tak k odběratelům (lokálním dealerům, případně přímo konzumentům). Konkurenční prostředí prakticky neexistuje, neboť kartely moc dobře ví, že by v něm musely zvyšovat kvalitu a snižovat cenu. Pokud se na rozdělení sféry vlivu s jinými kartely neshodnou, dojde na ozbrojený konflikt. S válkou drogových kartelů má bohaté zkušenosti třeba mexické příhraniční město Ciudad Juárez.
Pravda, zejména ve Spojených státech se v poslední době objevuje jakýsi „fair trade“ kokain, který se snaží vyvolat iluzi, že nemá žádnou spojitost s běžnými praktikami drogových kartelů, je to ale samozřejmě klamavá reklama. Prodejcům tohoto kokainu pochopitelně lež navíc nikterak nevadí, ale je zřejmé, že alespoň některým zákazníkům na původu drog záleží. A na společenském dopadu jejich výroby. Může to působit zvláštně, ale když si někdo vědomě poškozuje vlastní zdraví výměnou za určité psychotropní účinky látky, nemusí mu být ukradené životní podmínky jiných lidí. A kokain je samozřejmě droga zcela jiné sociální skupiny než kupříkladu v České republice populární pervitin.
Společensky odpovědný Strašlivý pirát
Do širšího povědomí veřejnosti se Bitcoin prvně dostal ve spojitosti s drogovým tržištěm Silk Road, kde byl výhradním platidlem. Ponechme stranou otázku, zdali je Ross Ulbricht skutečně Strašlivým pirátem Robertsem, zakladatelem tržiště, a věnujme se chvíli Pirátově motivaci. V rozhovorech, které příležitostně poskytoval, správně tvrdí, že lidé zkrátka nepřestanou konzumovat drogy. Jeho Silk Road jim ale na rozdíl od pouličního prodeje nabízel garanci kvality a, pokud možno, také nenásilné distribuce. Dokonce měl v úmyslu dodávky zdarma testovat, aby kvalitu zboží doložil. Pokud by mu to samozřejmě legislativa dovolila, což je dost nepravděpodobná představa.
Můžeme samozřejmě namítat, že hlavním důvodem k provozování Silk Road byla vidina zisku. Ale je pravdou, že internetová drogová tržiště umožňují konzumentům něco, co běžný pouliční prodej nesvede. Takové tržiště se výrazně neliší od běžného legálního inzertního portálu, které naleznete i na českém internetu. Prodejci mají své profily a zákazníci hodnotí dodávané zboží i zákaznický servis. Ano, čtete správně, zákaznický servis. Na etablovaných tržištích mají prodejci dokonce zveřejněny všeobecné obchodní podmínky.
Online a bezpečně
Zatímco o různé oblasti, ať už celá města, nebo jen čtvrti a ulice často probíhají mezi dealery šarvátky, na internetu je prostor pro všechny. Fyzické násilí není ve virtuálním světě možné. Pravda, úvodní články distribučního řetězu, ve kterém drogové kartely doslova vykořisťují farmáře a levnou pracovní sílu v laboratořích, zůstávají. „Velkoobchodní“ distribuce zůstává také z větší části beze změn, a to včetně nebezpečného pašování přes hranice. Ale poslední články řetězce se mění hodně, objednávka ze Silk Road připomínala objednávku z klasického eshopu. Ve smluveném termínu zkrátka dorazil kurýr tak, jak se obě strany dohodly. Prodejci na dark webu také často zveřejňují podrobné chemické analýzy prodávaných substancí a konzument si tak může být jistý, že si dopřeje rauš bez nečekaných překvapení. Pouliční dealeři naopak bývají známí tím, že drogy ředí vším, co je zrovna po ruce.
Strašlivý pirát Roberts se tedy pokusil oživit mýtus bitcoinové pizzy. Nabídl lidem nástroj. A nabídl jim také svobodu (nakládat se svým tělem způsobem, který ho poškozuje), ale zároveň zodpovědnost, respektive možnost obstarat si ilegální substance dle jejich volby způsobem, který pokud možno nepoškozuje druhé. Ano, není to nejlepší možná reklama pro Bitcoin. Ale je to demonstrace myšlenek, které jsou spjaté se vznikem nejstarší kryptoměny.
Zpátky ke kořenům
V posledních letech se čím dál častěji ozývají hlasy, že plošná legalizace veškerých drog by ve skutečnosti společnosti prospěla. Konzumovat by je sice mohl každý, ale zároveň by jejich produkce a distribuce začala být snadno kontrolovatelná. Udržet monopson není v dlouhodobém horizontu v konkurenčním prostředí možné. Nelze ho ani udržovat násilím, jak to nyní dělají drogové kartely, pokud se jedná o legální prostředí. A ilegální produkce a distribuce legálních produktů je pochopitelně nákladnější než legální varianta, pokud není ta legální zatížena nesmyslně vysokou daní. Kolik znáte ilegálních pivovarů? Ano, existují ilegální palírny, ale jen proto, že tvrdý alkohol je zdaněn vyššími sazbami, takže se černá produkce vyplácí. Metanolovou aféru asi není třeba dvakrát připomínat.
Je zvláštní, že tyhle hlasy nezní právě z kryptokomunity. Ne proto, že by snad mezi lidmi konzumujícími zakázané substance mělo být více uživatelů kryptoměn než jinde, osobně myslím, že je tomu naopak, ale proto, že respekt ke svobodnému rozhodnutí každého jednotlivce, a zároveň preference nenásilných řešení by měla být v těchto kruzích běžná. Jenomže často není.
Připomeňme si tedy, že Bitcoin není vytvořen k tomu, aby lidé bohatli, ale hlavně pro to, aby nechudli. A aby se mohli samostatně a svobodně rozhodovat, jak se svými prostředky (a se svým tělem a životem) naloží. Bitcoin Lambo je hezký mýtus, staví na mýtu lákavého amerického snu. Mýtus bitcoinové pizzy je však ještě lákavější. Sděluje nám, že máme k dispozici všechny nástroje k tomu, abychom byli nezávislí a samostatní. Klade na nás nároky a zodpovědnost. A je výrazně dospělejší.
